První čísla za loňský kinotrh v celé Evropě jsou tu - a patříme k nejhorším
15.02.2024Jak už bývá zvykem, únorové Berlinale nabídne vždy první celkové výsledky za kinotrhy celé Evropy. Zatímco většina Evropy roste, Česko jako jediný EU stát meziročně klesl a ve srovnání s předpandemickým obdobím už patříme na chvost. Zmenšil se také náš výrazný podíl národních filmů.
Evropská audiovizuální observatoř jako každý únor vydává první sdružená čísla za uplynulý rok a hodnotí, jak si stojí kina v celé Evropě. Do tabulek zařazuje nejen 27 členských států Evropské Unie, ale také z historických důvodů Velkou Británii a každým rokem rozšiřuje přehled do dalších evropských zemí. Letošní tabulka už pokrývá skoro celý kontinent a máme tak hezké srovnání napříč různými státy, z nichž každý z nich má jinak velký trh, zvyklosti i tradice. Nejen díky rozšíření na státy jako Albánie, Ukrajina či Turecko, ale i díky růstu na největších trzích jako Německo, Itálie či Francie se meziročně zlepšila návštěvnost kin v Evropě o celých 18 % a pokud bychom aplikovali jen původní sedmadvacítku + Británii, skočíme skoro na 20% růst proti roku 2022. Samozřejmě, na fanfáry to není úplně ideální číslo, protože rok 2023 stále zaostává zhruba o čtvrtinu proti 2019, který je považován za poslední "normální" rok. Pandemie v roce 2020 kina srazila na kolena a zatím se celému trhu úplně ještě na obě nohy plně postavit nepodařilo.
Dobré zprávy přicházejí hlavně z trhů, které si nechaly oživení po kritických letech 2020 a 2021 až do loňska - konkrétně třeba Itálie (+ 59 %), která bojovala hlavně s nedostatkem kvalitních hitů tradiční lokální produkce, na filmy ze všech koutů světa se poté výrazně více chodilo na dalších silných trzích jako Německo (+ 23 %), Francie (19 %) Nizozemí (26 %). Naopak situace je stále za očekávaním v Británii či severských zemích jako Dánsko či Švédsko, kde se pohybuje růst do 5 %. Černého Petra si pro loňský rok vybralo bohužel Česko, které jako jediný stát EU reportuje pokles počtu prodaných lístků o 1 %. Horší je z dostupných čísel jen Turecko (-18%), se kterým máme jeden důvod nerůstu společný - v předchozím období (2022 vs 2021) jsme naopak patřily k největším skokanům. Naše kina tedy ožily po kritických letech 2020 a 2021 dříve než ostatní, ale nevyužili jsme náskoku a loni jsme podobně jako celá ekonomika dupli na brzdu. Skok v cenách lístků a všeobecná ekonomická krize, která dopadla na české domácnosti tento efekt ještě zdůraznila.
Co na rozdíl od Turecka u nás loni neproběhlo a pomohlo právě k růstu o rok dříve, byly lokální filmy. Během pandemie i lehce po ní se podíl českých filmů nad hranici 35 % na návštěvnosti přiblížil k absolutní evropské špičce, loni jsme se vrátili do obvyklého průměru okolo 25 % známého z minulého desetiletí. I tak je to ale pořád slušné skóre a drží náš na dostřel špičky, kde se pohybuje standardně Francie, Itálie či severské země. Dost srovnatelně velkých států (Maďarsko, Švédsko, Řecko, Portugalsko) takovou sílu a oddanost lokálním titulů nemá, u nás holt loni velké i malé hity chyběly. Uvidíme, zda se situace změní letos, zatím všechny z dosavadních víkendů roku 2024 vyhrály národní filmy.
Když se ještě jednou vrátíme k tomu, jak si vedou jednotlivé státy ve srovnání s obdobím před pandemií, tak Česku loni chybělo zhruba 27 % diváků v porovnání s rokem 2019. To je v Evropě už skoro na chvostu, protože například Španělsko, Itálie či Francie už ztrátu stáhly třeba jen na 15 %, ale je fér si přiznat, že tam byla situace poněkud jiná, místní trhy nezažívaly takový růst jako my do roku 2019 a rozhodně nemohly tento poslední normální rok vydávat na rozdíl od nás za nějaký historický milník. Prostě do rekordu se roste hůře než jen do průměru. Z prvních čísel mimo Evropu je vidět, že do kocoviny jako mají třeba v Indii (- 49 %) či Jižní Korei (- 44 %) máme ještě daleko a zhruba čtvrtina až pětina diváků ubyla také největším trhům jako je USA (-20%) nebo Čína (-25%). Pořadí největších trhů v roce 2023 podle tržeb jinak stále vede USA (8,9 mld dolarů) s náskokem proti Číně (7,7 mld), na diváky potom vede Čína (1,3 mld), která díky krizi v Indii přeskočila svého souputníka, sama se navíc dokázala díky silným lokálním filmům obejít i bez hollywoodských hitů. Větší srovnání budeme mít v květnu s vydáním ročenky FOCUS na festivalu v Cannes.