Na co se chodilo do kina v roce 1998?

V šestém díle našeho ohlédnutí se podíváme do roku 1998. Byl to slavný rok především pro naše hokejisty, kteří vybojovali na Olympijských hrách v Naganu zlaté medaile, ne moc slavný rok pro naší politiku, kdy předčasné volby pokračovaly tzv Opoziční smlouvou a všude po světě se začali masově prodávat Windows 98. Z hlediska kinematografie to byl docela slušný rok, do kin sice dorazilo o více než půl miliónů lidé méně, přesto se zdálo, že to nejhorší mají česká kina za sebou. Začala stoupat cena vstupenky, meziročně skoro o 20% a to ještě nebyl všem dnům konec.

U nás se nejvíce chodilo samozřejmě na Titanic, který dorazil v únoru s cca dvouměsíčním zpožděním oproti USA, více než miliónů diváků bylo velkým úspěchem, zahraničnímu filmu se to naposledy povedlo v roce 1993 - viz Jurský park. Celosvětová mánie spojená s "DiCapriovskou" horečkou a písníčkou "My heart will go on" se tak naplno projevila i u nás. Americké filmy to u nás vůbec v roce 1998 ovládly, vedle hlučných blockbusterů jako Godzilla nebo Armageddon jsme ocenili i vážnější filmy jako Zachraňte vojína Ryana či překvapivě také Sedm let v Tibetu (vrcholila také "Pittovská" horečka). Na rozdíl od USA jsme si také zamilovali krvavější sci-fi jako Hvězdná pěchota nebo Vetřelec: Vzkříšení, naopak se u nás moc neujaly komedie jako Vodonoš nebo Něco na té Mary je. Pokud komedie, tak spíše britské, o čem svědčí dobré výsledky Do naha! nebo Beana.

České filmy v roce 1998 spíše troškařily, nejúspěšnější byl až na osmém místě Čas dluhů, následovaný o pár příček níže celovečerní verzí televizní zábavy Česká soda. Ambiciózní drama Je třeba zabít Sekala, které získalo sošku Českého lva za nejlepší film, skončilo až ve třetí desíce, větší popularitu získali Knoflíkáři či Pasti, pasti, pastičky.